Vítáme Vás na našich stránkách
Aria se narodila mé fence Uria Vigilo, jako prvorozené štěňátko dne 10.10.2013 v ranních hodinách v čase mezi čtvrtou a pátou. Urča ji porodila jako jedinou mimo své porodní místo a to na mém koberečku u mé postele. Původně jsem si štěňátko nechávat nechtěla, sledovala jsem jejich povahy, živost, zkrátka řečeno jejich projevy. Jako největší bojovník se zdála ze začátku fenka se žlutou mašličkou, která se narodila jako třetí "stejně jako její maminka Urča své mamče Eris" a se jménem Adara, ale dle poradkyně chovu mi bylo řečeno, že se zklidní a to se také stalo. Jako velký pecivál a někdo kdo se moc nezapojuje do sourozeneckých rvaček se jevila fenka s oranžovou mašličkou se jménem Aura, narozená jako sedmá. Byla nejklidnější a nejsvětlejší štěňátko co se týče rozložení znaků, ale měla je velice syté. Mojí mamči největší mazel a opravdu uličník zaujmul místo pejsek s modrou mašlí a jménem Adar, který se narodil jako druhorozený, uměl se také moc dobře urazit :) a řvát jako Lev. Jako pátá se narodila fenka s fialovou mašlí a jménem Adria, jako štěňátko, když spolu se všemi sourozenci rostla, byla z nich všech nejmenší, ale velice průbojná, sebevědomá a šikovná, měla snad ty nejkrásněji postavené uši a velmi lehce se pohybovala. Pejsek Arco se světle fialovou mašlí si užil snad nejvíce her se svou maminkou, byl akční, vše musel prozkoumat a jako první už doma zvedal nepatrně nohu a označil co chtěl ;) , byl to druhý největší jedlík a dle paní poradkyně vhodný na výstavy, měl pěkně syté znaky, které mu zůstaly.
Až k samotnému konci se dostáváme k prvorozené fence jménem Aria, která zůstala doma. Je hodně podobná svému otci a jeho mamince. Je to takový můj dle bráchy letec, protože když jsem se rozhodla, že si na konec jedno štěňátko nechám, padla má volba na to nejošklivejší štěňátko ze zbylých čtyřech, která byla stále doma a hledala ty správné a milující páníčky s rodinami. Proč nejošklivější? Měla největší uši jež klopila do stran a brácha pronesl, že je má jako křídla u letadla a dle táty to byl netopýr. Ale stejně jsem se proti všem z rodiny rozhodla pro ni. Byla úplný opak od své maminky, takový truhla. Ale byla také nejvíce zdatná v překonávání ohrádky, která mi zabírala celý volný plac v pokoji, aby se mrňata nedostala svými zoubky k nábytku a posteli. Jako jediná jí přelezla a pitomeček můj vyběhla po schodech do prvního patra a namířila si to za hlasy. Z ošklivého kačátka mi vyrostla krásná psí slečna, sice má delší uši a ocas, ale to jí vůbec neubírá na tom, jak moc ji miluji. Je moje a za nic na světě bych jí nevyměnila. Ona mě miluje doufám táké, protože když jí zmizím z očí jde mě okamžitě hledat a prohledá celý dům, kňučí a čenichá kde jsem. Je to můj blázínek, miluje vše co uchopím do ruky a člověka by svou obrovskou láskou až zabila. Motá se všude. Jo a hlavně když si lehnu do postele a jdu spát a přikreji se dekou a nejsem vidět, vyskočí předníma packama na postel a začne čichat zda tam jsem. Je hrozně milá a stále se chce chovat. Je to nejakčnější holka pod sluncem, co spolu začneme, do všeho jde po hlavě. Ten kdo tu stojí za dvě věci jsem bohužel já. Miluje frisbee, míčky, práci ve stopě, z celého srdce zbožňuje obrany, ... Samozřejmě že má i nějaké ty chybky a jednou takovou je, že někdy umí být dosti ukecaná, ale za to mohu trochu i já.
